Králíček Jojo

Jojo Rabbit

Minulý týden jsem s kámošem zavítal do kina na tento film. Očekával jsem dobrou zábavu a kvalitní vtipy na nácky. No, podařilo se to tak napůl. Za mě je to takový nacistický Forrest Gump. Jasně, Forrest nebyl zfanatizovaný 10letý kluk. Jenže film dělá podobné věci. Většinu času je to komedie, jednou za čas však přijde dramatický (někdy až srdceryvný) moment. Teď trochu k příběhu. Jojo je klučina, který je právě ve výcviku v Hitlerjugend. Jeho snem je být Hitlerovou osobní stráží. Jenže Jojo je v jádru jen malý, zmatený, hodný chlapec. Nemá moc žaludek pro násilí (jeho přezdívka s tím souvisí). Věc, která ho pořád žene dopředu, je jeho imaginární kamarád (samotný Adolf motherfucking Hitler). Mamka od Joja (Scarlett Johansson) se mu snaží ukázat krásu života, hloupost války a hrůzu nacismu. Jojo je sice plně přesvědčen o správnosti nacistických keců, avšak svoji mamču má velice rád. Nechci spoilovat detaily, jen řeknu, že se Jojo seznámí s židovskou dívkou a začne ji zkoumat (ne fyzicky vy úchyláci). V tu chvíli se začne v Jojovi odehrávat vnitřní boj (být nacista, či nebýt? To je oč tu běží). Jak už jsem řekl, první půlka filmu je hlavně komedie a musím říct že některé vtipy se opravdu povedly. Pak však přijde rána kladivem a vy budete chtít brečet. Druhá půlka sice taky má nějaké ty fórky, jenže už je víc provázaná s dramatem, hrůzou režimu a války. Inu, je Králíček Jojo dobrý film. Za mě ano. Je to rozhodně něco nového. Akorát nečekejte, že se 2 hodiny budete válet smíchy. Jasně, zasmějete se, ale zároveň budete smutnit a možná si z filmu vezmete i nějaké to rasové poselství. Takže pokud chcete vidět originální záležitost, jděte do toho. Pokud se chcete jen zasmát, nechte si to radši na jindy. Je to zvláštní záležitost, kterou by si však měl každý jednou projít.