Nepatřím mezi čtenáře vyhledávající nervydrásající detektivky, tituly tohoto žánru mnou přečtené by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nicméně když Štěpán Kopřiva, autor známý pro svoje počiny Aktivní olovo, Zabíjení a Asfalt, kde krev teče ze stránek stejně rychle jako pivo do mého těla v jisté nejmenované ostravské hospůdce, vydal detektivní román Rychlopalba, dal jsem tomu šanci. A jaké bylo moje překvapení, když ten samý autor, který do detailů páral lidská těla, napsal detektivku, která mě chytla a nepustila. Přečetl jsem tehdy 374 stránek během jediného večera a na druhý den totálně pohořel v testu z matiky. Ale příběh obyčejného policajta, který na vlastní pěst bojuje mimo svoji pracovní dobu se zločinem mně uhranul natolik, že jsem chtěl zkusit víc takových knížek… A pak skončil opět u fantasy a scifi.
V roce 2019 vydal Štěpán Kopřiva po 4leté odmlce druhý díl s názvem Křížová palba. Když jsem se 28. února potloukal na knižním veletrhu na Černé louce a uviděl jsem ji, s těžkým srdcem jsem vytáhl kartu a dovezl ji domů. Přerušil jsem svůj maraton Pána ledové zahrady, odsunul začínání s povinnou četbou a vrhl se na další díl obyčejného poldy z Prahy.
Pokud přeskočíte první díl, nebudou vám docházet některé souvislosti týkající se milostného života hlavního hrdiny a jeho spolupracovníci vám taky moc neřeknou, avšak příběh nijak nenavazuje a bez přečtení prvního dílu se to dá pochopit (proč byste to ale dělali). Bezejmenný příslušník PČR se po trošku slabším rozjezdu opět rozhodne pomáhat nad rámec svého služebního slibu. V jednom případě je sice donucen ozvěnami minulosti, nedobrovolnost ale nijak nezmenšuje vervu, s jakou se do toho vrhá, ba naopak. Nechci tu sprostě převyprávět děj, ve zkratce jde o techtle mechtle s jednou realitkou, syna mlátícího svého otce, holku zbouchnutou postarším ženatým pánem a podivnou sebevraždou.
Atmosféra je parádní. Po trochu nezáživném začátku, hrabání se v papírech a povídání o nemovitostech není zrovna adrenalinový spouštěč, se to rozjíždí. Kvůli nadprůměrné inteligenci a důvtipu řadového policajta (proč řeší vykradené automobily a není v kriminálce, když se ve službě nemění na blbouna nejapného, je mi záhadou) a brutalitě jeho nedobrovolného parťáka v mimopracovních kratochvílích se obyčejné zmizení mění v boj o nejen svůj život. Všechno do sebe pěkně zapadá, místopis Prahy je místy až nepříjemně přesný, Kopřiva vysvětlí všechno až do posledních detailů a posledních 50 stránek budete číst se zatajeným dechem. Jediné co se změnilo je zkoušení protagonistovy morálky (SPOILER: není to takový Mirek Dušín, jak by se na první pohled mohlo zdát), míň odborných zkratek a pojmů ale bohužel i ztráta vtipnosti. První díl byl i přes svoje vážné téma nabitý vtipem, zatímco u Křížové palby se jaksik vytratil. Ve výsledku to ale stejně moc nevadí. Pořádná porce je věnována i milostným problémům, avšak i to zapadá do celkového obrazu a nevyznívá to nuceně (dívám se na tebe Kristýno Sněgonová).
Co říct závěrem? Ztratili jsme dobrého spisovatele scifi a fantasy, ale dostali jsme brilantního spisovatele detektivek. Snad na další díl nebudeme čekat 4 roky a dočkáme se ho krapet dřív. (I když za další Aktivní kovy nebo Asfalt II. bych Kopřivovi prsty neustřihl.)
talepunk.movie.blog 